When does depression end?

13. srpna 2013 v 21:39 | Miss Nothing |  VLASTNÍ TVORBA
Sedím na zemi v prázdném bílem pokoji. Je mi zima, ale zároveň cítím, jak mi po čele stékají kapičky potu. Co se to děje? Kladu si stále tu stejnou otázku. Mám strach. Nevím kde jsem, nevím jak jsem se tu ocitla. Když si všimnu zamřížovaných oken, je mi to jasné. Nemůžu uvěřit, že mě sem vážně nechali zavřít. To si říkáte rodina?! Oh, určitě by řekli "Zlatíčko, je to pro tvoje dobro." Blbost. Já vím že lžou, vždycky lhali. Všichni.
Co budu dělat? Jsem zmatená. Nevím, jak dlouho už tu jsem. Ale podle toho, že už se stmívá usuzuji, že už to bude několik hodin. Proč nikdo nepřijde?! Nechci tu být. Nejsem blázen!
Už nemám sílu. Nechci na nic myslet. Objímám si kolena a stáčím se do klubíčka. V hlavě cítím nepříjemný tlak. Zavírám oči a doufám, že to přestane. Bohužel marně. Naopak. Bolest se zvyšuje a hlava mi třeští.
Zaslechnu kroky. Napadne mě, že se pro mě možná vrátili a odvedou mě zpátky domů. Ale nikdo nepřichází. Takhle to probíhá celou dobu. Nemám pojem o čase, nemám pojem o ničem.

Slyším hlasy, nerozumím jim, ale vím co říkají. Křičí na mě. Nadávají mi. Ponižují mě. Postupně zeslabují, ale hned na to zase zesilují. Chci křičet, ale nemůžu. Jako by to byl jen sen, noční můra. Ale je to tak..skutečné.
Vidím tváře. Ze všech stran se na mě dívají děsivé oči. Ústa vybízející k polibku se křiví do zlého úsměvu. Vidím sebe, vidím tebe. Vidím spoustu dalších známých i neznámých obličejů. A všichni říkají to samé. Vysmívají se mi.
Vteřiny se mění v minuty a minuty v hodiny. Nepřestává to, je to ještě horší a intenzivnější. Hlasy a zvuky zesilují a obrazy přibývají.
Musí to přestat. Potřebuji mít něco u sebe. Žiletku, zapalovač, léky, nůž..cokoliv! Možná by pomohlo, kdybych mlátila hlavou o stěnu. Nebo ne? Nevím co mám dělat. Prudce se zvedám na nohy a pobíhám po pokoji. Něco hledám..narážím do zdí, zavírám oči a zacpávám si uši. Chci aby to přestalo.
Ticho. Nejistě otvírám oči. Nevěřím už ničemu co vidím, ale zdá se, že je zase všechno tak, jak má být. Sesouvám se na zem a z očí se mi dere miliony slz.
Bojím se, že se ty iluze vrátí. Pláču a nejde to zastavit. Nikdy jsem nechtěla skončit takhle. Copak můžu za to, že jsem nikdy neměla štěstí? Musela jsem se s tím nějak vypořádat a teď mě kvůli tomu ostatní odsuzují? Teď mě kvůli tomu všichni považují za blázna? Ne, ne, ne. Takhle to dál nejde. Už vím co musím udělat. Smrt přeci nemůže být tak strašná, musí být osvobozující.. Nemám z ní strach, teď už ne.
Kdy tohle skončí? ptám se sama sebe.
Když skončíš ty..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Annie<3 Annie<3 | Web | 14. srpna 2013 v 13:47 | Reagovat

:O jde z toho hrůza. krásně napsané!

2 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 14. srpna 2013 v 16:03 | Reagovat

Wow, krásné a děsivé zároveň .. vidím tu další spisovatelku :)

3 Kačíííí Kačíííí | Web | 14. srpna 2013 v 17:36 | Reagovat

souhlasím s ostatními je to docela děsivý ! ale zároveň hezky napsaný ..

4 Kei. Kei. | 15. srpna 2013 v 0:12 | Reagovat

Je to úžasně napsané ^^ Mám ráda takový depresivní téma. Úplně mi to připomnělo písničku od BMTH - It Never Ends :3

5 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 15. srpna 2013 v 17:57 | Reagovat

Když chci, tak dokážu působit mile na každého ;) :D Ale tak každý mě bere jinak no :) No ta dotyčná osoba to nezrušila..spíš zapomněla dodat pár detailů, které to zrušily :D mě přijde zbytečné někam jet a hned za hodinu zase zpatky :) za bus zaplatim 80 kacek a nic z toho :))

6 Rai. Rai. | Web | 16. srpna 2013 v 13:18 | Reagovat

Je mi líto těch, co si tímhle prochází. Strašně ráda bych jim všem pomohla, kdyby to šlo.

7 velwire velwire | Web | 17. srpna 2013 v 11:48 | Reagovat

Páni, to je nádherný, zase jsi to úžasně popsala. Úplně jsem cítila tu její bolest... Chudák.
Palec hore :)

8 Burcu Burcu | Web | 17. srpna 2013 v 14:21 | Reagovat

Pár příběhu jsem si  pročetla máš  talent jen tak dál :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama