Listopad 2013

posedlost dokonalosti

28. listopadu 2013 v 19:40 | miss nothing |  DENÍK
trochu zarlivy by mel byt kazdy. ale nic se nema prehanet, tohleto je uz moc.
jak muzu bejt tak prehnane zarliva, paranoidni, sebestredna svine?
zarlit kvuli kazdy kravine a hned si predstavovat vsechny ty nejhorsi dusledky.
to uz fakt neni normalni, priznavam. vim to.
jo, sere me to
ale nemuzu si pomoct. nejde to.
nejsem cvok, je to diagnoza. chronicka zarlivost, hah
ale zase musim uznat, ze je to tak stokrat lepsi nez pred rokem. uz to nedavam tolik najevo a neni to tak intenzivni, nastesti
jo a taky..nesnesu ignoraci
nesnesu, kdyz da nekdo prednost nekomu prede mnou. tohle me vzdycky dokaze tak nasrat
a nebo me to spis mrzi. moc
chci pozornost. potrebuju ji
do jiste miry a ve spravne situaci samozrejme.
jsem posedla byt pro ostatni ta nejlepsi. jenze to bohuzel nejsem.

ticho hoří

25. listopadu 2013 v 22:38 | miss nothing |  DENÍK
poddat se
nemohu se poddat
dotyku někoho jiného
protože se až příliš starám
(infinity, the xx)


TAG #4 liebster blog award II.

21. listopadu 2013 v 20:59 | miss nothing |  OSTATNÍ
Ahoj, byla jsem znova nominovaná na tenhle tag, tentokrát od Dollie. Předem chci říct, že tag zas trochu porušim a nikoho nenominuju, protože jsem líná vymejšlet otázky, hahaha.

10 věcí o mně a mém životě:
- nevyznám se sama v sobě
- někdo mi hrozně chybí a já mám každou chvíli pocit, že ho ztrácím, i když to tak třeba ani není, vždycky potřebuju pocit jistoty a něco, co mi potvrdí, že je všechno v pořádku
- jsem pesimista a sere mě to
- nejradši poslouchám rock, cz rap a screaaaaaaam
- jsem možná až moc přecitlivělá, ale neukazuju to, nerada mluvím o svých citech
- nevěřila jsem, že bych se někdy mohla zamilovat, bohužel stalo se
- znám lidi, který mě dokážou naštvat už jenom tím, že promluví
- asi bych nedokázala nikomu fyzicky ublížit, musela bych mít sakra velkej důvod
- odpouštim až moc rychle
- jsem sobecká, lakomá a nejvíc nesnášim, když se mám s někym dělat o jídlo :D

patrime k ceste smerujici dolu

19. listopadu 2013 v 15:08 | miss nothing |  DENÍK
Rekla mi, ze jsem se zmenila. Ze ji posledni dobou pripadam smutna. Ona je snad prvni clovek, co si toho vsiml sam od sebe, aniz bych se s necim sverovala, nebo kdo mi to aspon rekl. Asi me ma uz prectenou, vzdyt se zname uz dost dlouho na to aby vedela, jak se chovam normalne. Ani ja sama si neuvedomuju ze se chovam tak jak chovam. Vzdyt jsem skoro vzdycky byla ta bezproblemova a bezstarostna holka. A ted? Kazdy rano jen hlesnu ahoj a prohodim par slov o tom, jak me vsechno sere.
Ale proc? Vzdyt se mam celkem dobre, vazne. Jen mi chybi neco, co by me dokazalo naplnit. Mam to jen z poloviny. A to mi nestaci.
Mohla bych se hodiny prochazet venku sama, v tomhle pochmurnym pocasi, se sluchatkama v usich a promrzla na kost a jen premyslet.
Mohla bych udelat tolik veci, diky kterym by to treba bylo lepsi. Tak proc to neudelam? Proc mi prijde vsechno moc slozity a nebo nemozny? Asi je to minulosti, vzdycky jsem se drzela az moc pri zemi.
Proc si proste nemuzu delat co chci? Sebrat se a odejit.
Proc vsechno nemuze bejt jednodussi a proc ve vsem hledam neco spatnyho?

peperí, peperí

16. listopadu 2013 v 18:04 | Miss Nothing |  DENÍK
em, no takže V. nakonec včera nešel, takže jsem měla v plánu se celou dobu vyhejbat D. myslíte, že se mi to povedlo? ne. sotva půlhodina a už jsme seděly u nich.
lol lol lol včerejšek byl až moc epickej, jeden trapas za druhym a pak průser doma, greaat.
btw. do klubu jsem šla na Jamese Coleho, psali, že to začíná od devíti, ale začal vystupovat až v půl jedný, což mě docela nasralo, protože v jednu jsem musela jít domů.
tak aspoň tu půlhodinu jsem si chtěla užít, se mi i celkem povedlo,hh.
asi jsem neměla tolik pít, jsem to docela přehnala. ne já si fakt řikala, že si dám max dvě piva, protože přijít po nějaký akci ožralá domů je sebevražda a já neměla kde spát, takže.. jasně tati, žádnej chlast.
cože jsem to řikala?
možná by to bylo ještě docela ok, kdyby se mi neudělalo během deseti minut třikrát blbě v autě a kdybych doma totálně nedojela, možná by to ještě šlo, kdyby mi před nim z kapsy nevypad zapalovač a jako bonus nenechala někde peněženku.
naštětsí jsem si jí jen zapomněla u sestřenky, díkybohu to bych jinak už fakt nepřežila.
je skvělý, jak mě teď všichni tleměj, kámošiiii no
ale stejně to bylo boží.



možná si jen nechci přiznat realitu

14. listopadu 2013 v 23:15 | Miss Nothing |  DENÍK
možná jsem jen moc žárlivá
možná jsem jen moc pesimistcká
možná mám jen strach, že nejsem dost dobrá
že bych už nikdy nemohla bejt šťastná
možná jsou tohle všechno jen moje negativní žvásty
možná nic z toho není pravda
možná si to jen všechno namlouvám a není to tak zlý
možná si jen nechci přiznat, že se to lepší
možná jen lžu sama sobě
možná jen tomu prostě nevěřim
nebo nechci věřit
možná jsem si jen zvykla na to, že jsem nikdy nebyla nic
že jsem nikdy nežila
a že by se to mohlo změnit
možná jen mě to prostě už nebaví
možná už toho mám dost
možná, možná..
možná jsem jen zmatená


nevimjakejmamdatkurvanadpis

11. listopadu 2013 v 22:18 | Miss Nothing |  DENÍK
Asi bych se měla konečně vzpamatovat. Sere mě ta moje podezíravost.
Když něco není tak, jak chci a nevim proč, hned si to kreslim těma nejhoršíma možnostma co mě napadnou a mám kvůli tomu depky, protože se bojim. Že to tak vážně je.
Je neuvěřitelný, jak mám ze všeho strach.
Je neuvěřitelný, jak nerada píšu o tom, když mi většina věcí vychází, protože to nechci zakřiknout.
Tohle bude zas jeden velkej chaos.
Zase jsem zklamala dalšího člověka. Zase. Ale..copak za to můžu?
Zas mi psal D., že mě chce v pátek vidět. A to je průser, protože tam v pátek nejspíš, když to vyjde půjdu s V. A toho bych za žádnou cenu nedokázala odmítnout. A ani nechtěla. Možná jsem D. měla už dřív říct na rovinu, že už nemá cenu se snažit. Taky mám ale trochu výčitky, protože když jsem byla v prdeli, právě kvůli V, tak právě D. mi dělal jakousi náhradu za něj. Bohužel ani zdaleka ne stoprocentní.
A kdyby se tam ty dva v pátek potkali, asi by to nedopadlo moc dobře.
Tak jsem mu to řekla teď, pořád asi lepší, než kdyby to zjistil až na poslední chvíli, nebo na místě činu žejo.
Lol, asi se v tom vůbec nevyznáte, ale co už.
No, uvidim jak to bude dál.

kurt cobain - citáty #1

8. listopadu 2013 v 17:38 | Miss Nothing |  OSTATNÍ
To, že jsi paranoidní neznamená, že po tobě nejdou.
Just because you're paranoid, doesn't mean they aren't after you. (terriotiral pissings)

Nenávidím se a chci zemřít.
I hate myself and i want to die.

Myslím, že jsem blbej a nebo prostě jen šťastnej.
I think I'm dumb or maybe just happy. (dumb)

Nenávidím mámu, nenávidím tátu, táta nenávidí mámu, máma nenávidí tátu, všechno hezký v tahu.
I hate mom, I hate dad, dad hates mom, mom hates dad, it simply makes you want to be sad.


zajímá tě to vůbec?

5. listopadu 2013 v 22:21 | Miss Nothing |  DENÍK
Můžeš mi prosím tě říct, co to zas má bejt? Děláš to schválně, nebo si to fakt neuvědmuješ?
Řekni mi, co se stalo? Co si myslíš?
Nebo nejde o nic a já zas jak kráva histerčim kvůli ničemu?
Nevim, fakt nevim.
Máš na mě už zas jinej názor, nebo jsem fakt tak pošahaná?
Jo jsem, to vim. Ale..
Nejsem normální, určitě o nic nejde, určitě ne. Nesmí.
Jen mám asi strach a ten zkurvenej pocit. Že se něco posere, jestli teda už neposralo.
Ale přece se to nemůže takhle změnit, zničeho nic.
Napadá mě spousta věcí, nevim, čemu věřit.
Nemůžu spát.
Kéž by realita byly jenom sny a sny byly skutečný.
Haha, připadám si jako cvok.
Možná jsem?
Chtěla bych ti vidět do hlavy, číst myšlenky. Třeba by mě to uklidnilo a třeba taky ne. Ale aspoň bych věděla pravdu.
Lži jsou nádherný, pravda bolí.
Ale pořád lepší hnusná pravda, než - nic.

čeho ses bál? co je to smrt?

5. listopadu 2013 v 15:31 | Miss Nothing |  LITERATURA
Kterak jsi váhal a kterak jsi zradil?
Jak možno kletý čin provésti vědomky?
Sebe jsi zradit moh. Ale své potomky?
Dokavád dýchal jsi, proč ses vzdal?
Čeho ses bál?
Co je to smrt?
Smrt znamená jít ke mně.
Tvá matka země
otvírá náruč: možno bys jí zhrd?
Pojď, poznáš, jak je náruč země měkká
pro toho, který splnil, co čeká.
Prosím tě, matka tvá: Braň si mne, synu!
Jdi, třeba k smrti těžko jdeš.
Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš!
(Země mluví, Viktor Dyk)