seda kazdodenni realita

5. prosince 2013 v 21:11 | miss nothing |  DENÍK
Zda se mi, ze kazdy muj den je jen cekani a doufani. Cekani na neco, co se nestane.
Naivni premysleni, sama moc dobre vim, ze to v co doufam, je blbost. Snazim se pomalu smirovat s tim, ze z toho asi nic nebude. Je to jako na houpacce, chvili to vypada uzasne a pak zas naprosto beznadejne.
Vzdycky kdyz jsem stastna, neco se posere. Uz jsem si zvykla, proto se bojim citit radost.
Uz mesice pisu prakticky furt o tom samem, jsem jak posedla, zavisla.
Jsem unavena, ze vseho. Nedeje se nic, vubec nic. Kazdy den je prakticky stejny, i kdyz vlastne neni.
Proc si proste nemuzu delat co chci? Bylo by to vsechno fajn, jsem si tim celkem jista. Nasi si sice myslej, ze delaji spravne, ze mi tim zajistuji spravny zivot a z kazdy spatnosti delaj tragedii, na coz jim seru, ale nechapou, ze me tim nici. Jak moc me omezuji.
Je to kurva muj zivot.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nia Nia | Web | 6. prosince 2013 v 16:31 | Reagovat

máš pravdu je to tvuj život
žij ho tak jak chceš..:) nikdo ti nemuže poroučet v tom jaka jsi a budeš:)
asi jsem nasla svoje dvojče
takova ta naivita které sem si vedoma ale i přesto zklamání bolí :)
shit

2 Nia Nia | Web | 6. prosince 2013 v 16:33 | Reagovat

sere mě jak to blbne, doufám že se ti komentář ukáže..:/

3 Kačíííí Kačíííí | Web | 8. prosince 2013 v 18:25 | Reagovat

buď svá.. buď sama sebou..

4 Tess Tess | Web | 8. prosince 2013 v 22:29 | Reagovat

nesnáším, když mi někdo něco diktuje. Ať mi všichni políbí prdel, je to můj život, já si ho můžu zkazit jak chci, můžu si s ním dělat co chci, je můj. Strach z radosti. Já bych to nazvala spíš něčím jako.. Jo, teď budu šťastná, ale pak stejně spadnu do depresí, tak můžu to štěstí vynechat. :) Někdy už nemá cenu na něco čekat a doufat, že se to stane, protože nakonec, když sme zklamaní z tho že se to nestalo, bolí to ještě víc, než kdyby jsme nedoufali..

5 Dollie Dollie | Web | 9. prosince 2013 v 23:18 | Reagovat

nikdy som si nemyslela že zákazmi rodičia niečo vyriešia, chvalabohu ani moji rodičia si to nikdy nemysleli .. asi mi veria že ma dobre vychovali alebo neviem ale aj keď spravím niečo zlé nikdy mi nedali domáce väzenie alebo čosi podobné a možno toto ešte viac umocňuje to že si myslím že zákazmi sa nič nevyrieši.ale ako rodič to človek asi berie inak, nemôžeš ich zato odsudzovať možno si fakt myslia že to je to najlepšie riešenie obmedzovať ťa .. možno keby si sa s nimi o tom porozprávala alebo ja neviem tak by zmenili na to názor :)

inak s tým šťastním máš kurevskú pravdu. Tak to proste v živote chodí a to skoro stále, neboj nestáva sa to len tebe .. tiež sa mi to pár krát už stalo že keď som bola šťastná priam dokonale šťastná dojebalo sa to a preto sa tiež teraz bojím ale ako som zistila stojí za to prekonať ten strach a risknúť to :)

6 mrtvyptak mrtvyptak | Web | 10. prosince 2013 v 20:49 | Reagovat

bojim se citit radost.
To je nejhorsi,zmeny nalad pocitu. je to priserne,vubec se v sobe nevyznam. uplne se ztracim.Citim se hrozne ve spolecnosti,uplne prebytecna. neumim se bavit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama