Leden 2014

because i met someone

31. ledna 2014 v 16:17 | miss nothing |  DENÍK
Moc přemýšlim. Nad vším kurevsky moc přemýšlim. Ze všeho mám strach a obavy. Že to bude divný, že něco zkazim, že si nebudeme mít co říct a milion dalších důvodů. Ale proč? Většinou si najdu způsob, jak z toho vycouvat. Přitom, kdyby mi teď hned zazvonil u dveří, půjdu. A ráda.
Jak se mám týhle zkurvený vlastnosti zbavit?

Na druhou stranu, už je mi líp. Myslela jsem si, že na něj nedokážu zapomenout. Že se nebudu moct zaměřit na někoho novýho. Možná lžu jen sama sobě, ale řekla bych, že se mi to docela daří. Ale stejně mám pocit, že kdyby se mi ozval, skočila bych mu do náruče.

Nebylo by nám třeba bez emocí líp? Neřešit všechno a netrápit se. Bylo by mi všechno jedno, necítila bych strach.
Chtěla bych to zkusit, aspoň na chvíli.

Slyšíš to ticho? Je všude kolem, ale nikde.

Lithium

26. ledna 2014 v 16:02 | miss nothing |  DENÍK
Sunday morning is everyday for all I care
And I'm not scared
...

Byl to nezapomenutelnej týden. Vrátila bych se tam, bylo to jako mimo realitu. Všechno bylo jiný, jednodušší. Poznala nový lidi, zážitky. Možná už se mi konečně daří zapomenout na V, možná si to jen nalhávám. Ale objevil se někdo jinej, někdo, kdo mi V něčím hrozně moc připomíná, ale zároveň nemají společnýho vůbec nic. Být s někým celej tejden v kuse dokáže hodně.
Když nemluvíte a je mezi váma to divný ticho, který je svým způsobem krásný. Jen ležíte vedle sebe a posloucháte Nirvanu.
Vrátila bych se tam, jako bych se bála, že se tady zase něco pokazí. Jako vždycky.
Zase nevím co chci a bojim se. A nevim čeho, když není důvod. Teda zatim.


Noc

18. ledna 2014 v 16:04 | Miss Nothing |  VLASTNÍ TVORBA
Už je to nějakou dobu, pár týdnů, možná měsíců. Nevím, co se stalo, ale byla to moje vina. Všichni to říkají, zavrhli mě. Já jim věřím, proč by lhali? Říkají, že nemám srdce, že nemám duši. Mají pravdu. Mám v sobě jen několik prázdných vzpomínek. Chybí mi, něco cítit. Už ani nevím, jaké to bylo tenkrát v noci, když jsem plakala nad jeho znetvořeným tělem. Tehdy se ze mne vyplavily veškeré city. Byl úplněk a měsíc zářil přímo nade mnou a nad mojí mrtvou láskou.
Při měsíčným svitu, v doprovodu vzdáleného vytí vlků, jsem přišla o všechno, co jsem kdy měla.
Říkají, že za to můžu já. Řekli mi, že jsem nelidská zrůda a opovrhují mnou. Jsem sama. Chodím na to místo, kde jsme spolu v brzkých ranních hodinách sedávali a kouřili cigarety. Vím, že mi chybí, ale necítím to.
Jsem jen temná noční obloha, která přišla o všechny hvězdy.


nemyslet na to

16. ledna 2014 v 22:28 | miss nothing |  DENÍK
Fuuu, taky toho máte ve škole teď tolik? Uzavíraj se známky, takže se učitelé můžou zbláznit, furt z něčeho píšeme, všichni zkouší..no hrůza. No a o známkách ani nemluvim. Na konci devítky jsem jednu dvojku, jinak samý jedničky a teď mubu mít šest nebo sedm trojek, hezký no :D. No ale myslim, že můžu bejt ráda, že nepropadám.
V neděli jedu na lyžák, takže nebudu aktivní. Moc se mi tam teda nechce, ale věřim, že to bude fajn. Pokud se teda nepřizabiju :D.

Snažím se na něj zapomenout. Předminulý týden mi psal kamarád (jeho bratránek), jestli s nima nechci jít do klubu. Mám pocit, že to byla poslední možnost..ale nakonec z toho sešlo. Snažím se na něj zapomenout a smířit se s tím, že už je konec. Že se musím hnout dál. Řekla bych, že se mi to celkem daří potlačovat, ale občas mívám zkraty. Dneska se mi o tom dokonce zdálo. O tom, že se všechno vyjasnilo a stalo se to, v co už nějakou tu dobu doufám. Jenže pak jsem se vzbudila a byla jsem akorát nasraná. Nevím proč, ale normálně se tomu směju. Možná je to už jen takovej ten zoufalej smích :DD.

Zejtra jedu do klubu se sestřenkou a s kamarádem. Potřebuju se odreagovat, bude to skvělý.

Nevím, jestli do neděle ještě něco přidám, max. tak něco přednastavenýho, možná ještě splácám článek na téma týdne, protože tohle téma se mi po dlouhý době líbí. Takže se mějte krásně a držte mi palce, ať se za ten tejden něco zase neposere a ať přežiju lyžák :D.


halucinace ze třetího patra (james cole)

8. ledna 2014 v 19:23 | Miss Nothing |  HUDBA

Fragmenty vůní tě vracej zpátky,
do ložnic, kde si pocity hrály.
Slunce proniká oknem, byl to jen sen,
probouzím se sám, nevím kde to jsem.
Co je skutečný, dotýkam se zdí.
Jsou propustný, pulzujou, jsou průhledný.
Tohle je záznam mejch dní na týhle planetě.
Miluju tě.

Byl to ten den, kdy se zastavil čas.
Slunce přestalo žhnout, všechno potáh mráz.
Byl to ten den, kdy utichnul tvůj hlas.
Proměnila ses v prach, zůstal jsem sám.

Jen chci vědět, co cítíš

5. ledna 2014 v 1:11 | Miss Nothing |  DENÍK
Jen sedíš a nevíš, co máš dělat. Všechno se to najednou na tebe sype a ty nevíš, nechápeš.
Kolikrát si člověk může říct, že přestane, že s tímhle už skončí? Kolikrát? Proč to jsou jen nevyslovená slova? Jen myšlenky, který nám uvízly v hlavě.
Je lehký říct si, že to musí skončit. Uvědomit si to, ale vždycky to zůstane jen u snahy a doufání.
Říká se, že naděje umírá poslední. A není to náhodou přesně to, co nás nejvíc ničí?
Doufáš, doufáš, i když si jasně uvědomuješ, že to nemá cenu, nemá.
Necheš si připustit pravdu, i když jí už dávno znáš.
Trápíš se pro věci, pro lidi, kterejm si už volná.
Změníš se kvůli nim, možná i pro ně? Najednou si úplně někdo jinej. Možná je to lepší.
Možná tě to pomalu zabíjí.
Neschopnost myslet na něco jinýho. Vzpomínání bolí.
Slyšíš všechny okolo, ale neposloucháš je, nechceš. Topíš se furt ve stejnejch sračkách.
Nechceš nic jinýho. Je to jako heroin.
Obětovala bys všechno.
Je to furt to samý, to samý furt dokola, akorát v jinym podání.
A stejný odpovědi.
Víš moc dobře, že je čas hnout se dál. Odpoutat se od toho.
Všichni jdou dál, ale ty stojíš..a čas letí.

13/14

2. ledna 2014 v 0:42 | Miss Nothing |  DENÍK
Měla jsem v sobě pár panáků a dívala se na ohňostroj. Nebyla jsem vyloženě opilá, jen mi to trochu stouplo do hlavy a nutilo mě to až moc přemejšlet. Přemítala jsem nad tím, co všechno se za poslední rok stalo.
Když se mě někdo zeptá, jestli to pro mě byl dobrej rok, nevim co mu mám odpovědět.
Pro mě to byl ten nejlepší a zároveň nejhorší rok vůbec.