A na konci si uvědomíš, o co všechno jsi přišel

4. března 2014 v 19:16 | miss nothing |  DENÍK
Protiřečim si, tak strašně. Nechápu se.
Vůbec nevim a nechápu, co to dělám.
Je mi to tak líto, mrzí mě, jak se chovám.
Ale nedokážu si pomoct, nejde to změnit.
Tak hrozně nerada mu ubližuju. Řekla bych, že se cítí asi jako já před pár měsíci.
Teď mi došlo, že se chovám úplně stejně, jako se ke mně choval V.
Možná to dělám podvědomě naschvál. Aniž bych chtěla. Třeba jen nesnesu pocit, že mi někdo ublížil a i přesto, že už to tolik nebolí, nedokážu snýst ten pocit.
Třeba jen nechci bejt sama v týhle sračce.
Třeba se jenom bojim, že když bych se s ním sblížila víc, dopadlo by to stejně jako předtím.
Byla jsem z toho fakt v prdeli, bylo to poprvý, co jsem někoho milovala. Bylo to jako na houpačce. Zažili jsme spolu několik úžasnejch dní, na který nikdy nezapomenu.
Nikdy nezapomenu na jeho chladný ruce a skleněný oči.
Nikdy.
Ale teď už je to pryč, skončilo to. Odešel, jako by tu nikdy nebyl, jako by nic nebylo. Bez rozloučení.
Byla jsem tak strašně v hajzlu, teď je to už lepší. Jenže mám strach, nechci to zažívat znova.
Nechci, aby mi zase někdo ublížil.
Teď ubližuju já někomu jinýmu.
Uvědomuju si to, ale pořád si to nějak neumim přiznat.
Pak se objevil R. Aniž by o tom věděl, strašně mi pomohl. Odvedla jsem od V. myšlenky.
Záleží mi na něm, moc. A on se tolik snaží.
Kde je problém?
Ve mně.
Sám řekl, že pro mě má slabost, že se na mě nedokážě nějak moc dlouho zlobit. Že mě na to má až moc rád, ale že ho štvu, prej mu přijde, že se mu vyhejbám.
Je to pravda.
Nechci, ale nejde to jinak. Mám strach, jsem z toho v prdeli.
Když já jenom nechci nikomu ublížit. Nikomu, ani sobě.
Zatím ale dělám úplnej opak.
Jsem nehoráznej sobec.
Za tyhle moje vlastnosti se kurevsky moc nesnášim. Nechápu, co na mě vidí.
Mám ho ráda, proč si to nepřiznám?
Co mám kurva dělat?..Nemůžu se mu vyhejbat napořád.
A pak bude zase pozdě. Pak mi dojde o co jsem přišla a budu zase zpátky v těch sračkách.
Ať udělám cokoli, nic mi nepřijde jako ta správná možnost.
Potřebuju někoho, kdo by mi pomohl se rozhodnout, kdo by mi pomohl si to ujasnit a otevřel mi oči.
Nechci bejt takováhle.
Fakt ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Holy Holy | Web | 4. března 2014 v 19:38 | Reagovat

V tomhle si jsme podobné..
Bojím se zklamání, bojím se že to bude moc dobrý a pak bude zklamání o to větší. Bojím se na někoho vázat, protože vím že stejně to nebude navždy a stejně to dělám. Stejně do všeho spadnu znova..
rada pro tebe.. když víš jak to dopadne, nevyhýbej se mu.. věřím že v hlouby duše se mu vyhýbat nechceš.. Udelej všechno tak jak chceš, aby jsi toho pak nelitovala a nebyla v prdeli..

2 Hay. Hay. | Web | 5. března 2014 v 15:11 | Reagovat

I'm a selfish bastard, but at least I'm not alone.
Asi takto, no. Viem, ako sa cítiš, sama si asi prechádzam tým istým, no niekde v hĺbke sa mi zdá, že už to prechádza. Ako rada hovorím, som v depkách každý deň a asi som sa do nich zamilovala, pretože niekoho iného už milovať nedokážem. Mne ušiel ten, ktorého som skutočne ľúbila a to len preto, že som ho posielala do prdele. Teraz mám vzťah (vzťah ako vzťah), on ma momentálne ignoruje a ja mu to nevyčítam, pretože sa s ním nestretávam a neberiem mu telefóny. Uvedomila som si, že jeho svet je odlišný a ten môj tiež. Niekedy mám pocit, že to chcem ukončiť, pretože si zaslúži niekoho lepšieho ako som ja. Sklamania sa bojím zo všetkého najviac a cítim ho čoraz viac a bližšie. A keby len v mojom vzťahu... Cítim ho aj v kamarátoch, rodine, v škole a neviem čo ďalšom. Pripadám si ako jedno veľké sklamanie. A momentálne mi je to aj fuk, stávajú sa horšie veci, na čo sa trápiť kvôli niekomu, komu sami ubližujeme ?
Verím, že sa z toho dostaneš, nejako sa to vyrieši, je mi ľúto, že si v niečom takomto. Všetko, čo si tu napísala je naozaj pravdivé, reálne a boľavé.

3 Dollie Dollie | Web | 7. března 2014 v 1:35 | Reagovat

ani sa ti nečudujem vždy po takej zlej skúsenosti je ťažké otvoriť niekomu srdce ale keď vidíš že to je super človek a že ťa má rád tak prečo to neskúsiť? Chápem tvoj strach ale nedá sa v ňom žiť stále treba ho prekonať :)

4 cobain cobain | Web | 7. března 2014 v 9:50 | Reagovat

spřátelíš? :)

5 yuu yuu | Web | 8. března 2014 v 16:19 | Reagovat

já to měla úplně stejný, škoda, že já jsem mu ublížila první, škoda, že on ubližuje ted mně, škoda, že já pro něj mám pořád slabost, škoda, že on už mě odepsal.
taky chci napsat, že je to už lepší, ale beztak není.
je těžký se po vší té bolesti znovu zamilovat, ale když si to jednou přiznáš, tak už nemůžeš udělat krok zpátky.a pak už jen padáš a padáš.ale možná, že za tu bolest to stojí, zkusit vložit do někoho důvěru.a aspoň na chvíli se cítit opravdu šťastně.
a já si konečně uvědomuju, že i když to byl těžkej vztah, tak jsem byla po dlouhé době šťastná.

6 Unknown Unknown | Web | 9. března 2014 v 18:41 | Reagovat

Jak moc dobře tohle znám :)
A jak moc dobře jsi to napsala.

7 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 9. března 2014 v 19:57 | Reagovat

Ubližovat druhým je snazší, než se obávat, že oni budou ubližovat nám.

8 Kačíííí Kačíííí | Web | 12. března 2014 v 18:43 | Reagovat

každej se někdy tak cítí, já jsem měla takové období o letních prázninách, ale moc jsem si užívala a nerozhodilo mě to..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama