Květen 2014

nikdo a nic

28. května 2014 v 19:41 DENÍK
Není. Nikdo tu není. Není tu nic a nikdo.
I když mám kolem sebe tolik lidí.
Už seru na všechno, mám toho dost. Ještě měsíc a no stress.
Akorát mám strach, jak to pak bude s náma. Já jen doufám, že neztratíme na celý prázdniny kontakt.
Z ničeho nic se mi hrnou do očí slzy a já kurva nevim proč.
Takovej ten pocit, že to ztrácím, i když to tak asi není.
Asi takový to horší období, který vlastně ani špatný není, jen si to nakecávám. Teda doufám.
Však to znáte.
Jsem totálně vynervovaná.
Mám ledový ruce, třesou se mi nohy a mám rozklepanej hlas.
A přesto vypadám v pohodě:-)

Donnie Darko

27. května 2014 v 21:39 FILMY
28:06:42:12

Donnie Darko

Drama /Sci-Fi, USA, 2001, 133 min

Režie: Richard Kelly

Hrají: Jake Gyllenhaal, Holmes Osborne, Maggie Gyllenhaal, Daveigh Chase, Mary McDonnell, James Duval, Patrick Swayze, David St. James, Seth Rogen, Jena Malone, Noah Wyle, Drew Barrymore, Jolene Purdy, Katharine Ross, Lisa K. Wyatt, Beth Grant, Ashley Tisdale, Jerry Trainor, Fran Kranz, Gary Lundy, Rachel Winfree, Stuart Stone

Obsah: Někdo by si mohl myslet, že Donnie Darko je typický puberťák. Jenže Donnie je zklamaný kluk, trpící vizemi o obrovském králíkovi, který se ho snaží dostat pod svůj zničující vliv. Aby tomu zabránil, dopustí se činů, které ho přivedou až na psychoterapii. Přežije nesnáze středoškolského života i lásky a unikne bizarní smrti, která mu hrozí při pádu motoru z letadla. Donnie bojuje se svými démony, v přeneseném i skutečném slova smyslu, a prožívá příběhy, související s putováním v čase, s fundamentalistickými guru, osudem i machinacemi s vesmírem.

Hodnocení CSFD 85%

Moje hodnocení: Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděla! Asi to nebude pro každého, ale pro mě je TOP. Vážně nemám k tomuhle filmu co dodávat, to musíte vidět sami. Zároveň doporučuju se na ten film kouknout aspoň dvakrát a trochu se nad tím zamyslet. Protože je hlavně ná vás, jak ten film pochopíte a jak si to celé přeberete.

zas nevim, co chci říct

26. května 2014 v 23:01 DENÍK
Po jak dlouhý době se člověk přestane snažit?
Po jak dlouhý době, člověk druhýho omrzí?

Zapsala bych si celej ten skvělej den.
Nevim, co všechno si můžu dovolit. A jestli vůbech chci.
Ale jo, samozřejmě že chci. Jen si to ještě umět přiznat.


recovery (kosheen)

22. května 2014 v 22:38 | miss nothing |  HUDBA

If it feels it´s starting again
Over heavy and you want to be thin
If you think its over, begin
Recovery
Even when you wanna get high
Misdirected and you wanna fly
Take the splinters out of your eyes
Recovery

every me and every you

20. května 2014 v 20:10 | miss nothing |  DENÍK
Přemýšlím, představuju si přesně to, co chci. Vím, že to tak chci a vím, že by to tak možná i být mohlo. Ta šance tu je, snad i velká. Proč mě ale jakkýkoli reálný náznak tolik rozhodí? Strach, obavy, nejistota. Proč nad tím tolik přemýšlím, zhodnocuju a hledám chyby? V tomhle ohledu mi kurevsky moc chybí jedna věc - spontánnost.


You've applied the pressure to have me crystallized

18. května 2014 v 0:06 DENÍK
Jen ležím se skleničkou vína a poslouchám hudbu a déšť, který mi bije do oken. Cítím se tak nenaplněná. Do očí se mi vhání pár slz, ale nevím proč. Možná si jen teď připadám moc sama, možná bych teď potřebovala, aby vedle mě někdo ležel. Prostě jen ležel. Abych cítila, že tu se mnou někdo je.
Na druhou stranu, užívám si to. Užívám si ten ubíjející pocit. Miluju to.
Mám ráda ten pocit samoty a prázdnoty. Ale zároveň potřebuju někoho, kdo by mě z toho vytáhl. Je to paradox.
Začíná to znova. A bojím se, že když se nechám unést, přijde jen další zklamání. I když momentálně netoužím po ničem jiným, než dovolit se tomu poddat.
Věčný cynismus a melancholie.


Koma (Řezník feat DeSade a Haades)

16. května 2014 v 23:03 | miss nothing |  HUDBA

Koma, u mě doma je ticho jako v hrobce
stará zdrhla, když to se mnou začalo jít z kopce
že prej ještě neviděla takovýho sobce
ležim a všechno mám v píči, koma, prostě co chceš.
Všechny city jsem hluboce zamrazil a pohřbil
vzal bych rozum do hrsti, ale žádnej mi nezbyl
šanci žít svůj život, jsem tak dobrovolně zazdil
měl jsem si vzít k srdci, když říkali abych brzdil.

Zdálo se mi..

14. května 2014 v 16:46 | Miss Nothing |  ÚVAHY
Určitě nejsem jediná, kdo si už tolikrát řekl "Kéž by to byl jenom zlej sen!" Jsou chvíle, kdy nadevše doufám, abych se probudila a zjistila, že to, co se právě stalo není skutečnost. Naděje, že se ten okamžik nestal. Celkem naivní myšlenka, ale aspoň na setinu vyrovnává ten cynismus.
Ale co kdyby to byl doopravdy jen sen? Co kdyby byl sen celý náš dosavadní život? Co kdyby jsme se jednoho dne vzbudili v úplně jiném světě? S jinou rodinou, s jinými přáteli, s jiným životem a s jiným já.
Jak bychom se s tím vyrovnali? Znáte ten pocit, když se vám zdá něco krásného, vy se vzbudíte a minimálně pár sekund vás mrzí, že se to vážně nestalo? Umíte si představit, že by skutečnost byla tentokrát snem?
Pro někoho osvobozující, pro někoho zdrcující.
Asi bych to neunesla.
Ten pocit, že vlastně vůbec neexistuju.


pro ujasnění..

12. května 2014 v 22:48 | miss nothing |  DENÍK
Hodně často jsem tu psala a píšu o někom. Přes půl roku, od založení tohoto blogu, to bylo převážně jen o jedné jedinné osobě. Chtěla bych lépe vysvětlit jak to všechno bylo a jak je to teď. Rovnou vám říkám, že pokud nechcete lépe pochopit některé moje články a nezajímá vás nezáživný a dlouhý (jakože fakt dlouhý) kecání o klucích, ani se nemusíte namháhat tenhle článek číst. :D

Začalo to v srpnu o prázdninách. Pokud je tu někdo, kdo dřív četl i můj starý blog určitě ví, že zrovna v tu dobu jsem změnila adresu blogu. Bylo to čistě z osobních důvodů.

nechám tě ležet, nebo hořet

9. května 2014 v 16:16 | miss nothing |  DENÍK
Proč pro nás věci, které máme, nemají mnohdy takovou hodnotu jako ty, po kterých toužíme? Proč je ta nedosažitelnost tak zraňující, ale zároveň přitažlivá? Proč tak často žijem v domnění, že to něco je přesně to, co potřebujeme. A přitom když to konečně získáme, pomalu zjišťujeme, jak kurevsky jsme se spletli. Je to jako nekončíčí kruh omylů, ubližování a omluv. I když nechtěně, kolikrát ubližujem druhým právě tím, že hledáme to správné pro sebe. Ale pořád je lepší cizí utrpení, než to vlastní, ne? - teda pokud nejde o někoho, koho milujeme. Myslím tím, že když se trápí, trápíme se i my. Možná to zní sobecky, ale ve většině případů to tak je. Je to přirozené, umíte si představit, jak by to vypadalo, kdybychom se starali o ostatní víc, než o sebe? Zanedbvání sebe samotného na úkor druhých není správné.