pro ujasnění..

12. května 2014 v 22:48 | miss nothing |  DENÍK
Hodně často jsem tu psala a píšu o někom. Přes půl roku, od založení tohoto blogu, to bylo převážně jen o jedné jedinné osobě. Chtěla bych lépe vysvětlit jak to všechno bylo a jak je to teď. Rovnou vám říkám, že pokud nechcete lépe pochopit některé moje články a nezajímá vás nezáživný a dlouhý (jakože fakt dlouhý) kecání o klucích, ani se nemusíte namháhat tenhle článek číst. :D

Začalo to v srpnu o prázdninách. Pokud je tu někdo, kdo dřív četl i můj starý blog určitě ví, že zrovna v tu dobu jsem změnila adresu blogu. Bylo to čistě z osobních důvodů.


Byly jsme se sestřenkou na chatě a kamarád nás seznámil s jeho nejlepším kámošem, který nás pak seznámil s jeho bratránky. Jo, takhle jsem poznala V. Už od začátku, aniž bych si to přiznala ve mně vzbuzoval zájem. Každý den a večer, po celou dobu co jsme tam byli, jsme trávili všichni společně. Pořád jsme po sobě pokukovali a celkem jsme si sedli. Pak se ke mně doneslo, že se mu i líbím, heh. I když jsme se znali docela krátce, strašně jsem si ho oblíbila a vypadalo, že dřív nebo později to dáme stejně dohromady. Bohužel, pak jsme jeli domů. Ale měli jsme naplánovaný, jak všichni pojedem pod stan, půjdem do klubu, na fesťák a že ještě přijedem na chatu. Samozřejmě, ani jedno nevyšlo. Ten fesťák už byl jistej na 95%, ale nakonec sešlo i z toho. Ale i tak jsme byli stále v kontaktu. Ale on má jeden velkej problém. Neumí říkat ne. V. pak jel s bratránkem M. na týden do Prahy a tam se to všechno posralo. Dal se tam dohromady s jednou holkou, jenže to jsem nevěděla. M. mi pořád říkal, že ona se na něj furt lepí, ale že V. chce mě. Noo, očividně jí nedokázal odmítnout.
S rodiči jsme pak jeli na chatu a já psala klukům, jestli tam jsou. V. mi napsal, že den předtím zrovna odjel domů, jinak mi neodpověděl nikdo. Když jsem přijela domů, viděla jsem něco, co jsem vážně nečekala. Fotku, jak se V. líbá s tou holkou. Strašně jsem se nasrala a brečela snad celou noc. Měla jsem ho vážně strašně moc ráda. Dozvěděla jsem se ale, že spolu nechoděj, ale že ona má za nima přijet na chatu. Přišo mi to jako poslední šance, než za ním přijede, říct mu, že ho mám ráda. Nebýt sestřenky, nedokopala bych se k tomu. Jeho odpověď byla, že mě má taky rád, ale že se bojí vztahu, že z jeho posledního vztahu byl hrozně špatnej. Heh, paradox byl, že do týdne spolu už byli. Zbytek prázdnin jsem měla totálně zkaženej, každej večer jsem brečela, byla zklamaná, smutná a jí jsem nesnášela, protože mi vzala někoho, kdo byl pro mě najednou vším a přitom ani niky nebyl můj. Už jsme si ani nepsali.
Asi po měsíci mi napsal. Už spolu nebyli a on přiznal, že udělal strašnou chybu. Pár dní na to jsme se zase viděli a pak začlo snad to nejkrásnější období. Bylo v tom něco víc, než přátelství. O pozdimních prázdninách se všechno změnilo k lepšímu. Zase jsme byli na chatě, totálně každej celej den a večer jsme byli spolu. Bylo to neskutečný.O tý doby, jsme spolu měli takovej nevyřčenej vztah. Nevím, nebylo to chození, ani kamarádství s výhodama, prostě něco mei tím. Byl to první kluk, kterýho jsem milovala, strašně moc. Jenže po nějaký jsme z ničeho nic ztratili kontakt. Půl roku jsem se vypořádávala s tím, že je konec. Nechtěla jsem tomu věřit, pořád jsem nad tím přemýšlela, brečela...
(Stejně nechápu, jak jsem se mu mohla líbit, když skoro pokaždý, když mě viděl, jsem byla totálně neupravená. :D)
Teď jsme se asi po půl roce viděli. Bylo to divný. M. naštěstí celou dobu zachraňoval situaci, takže celej ten pocit, že něco není v pořádku za chvíli odpadl a bavili jsme se spolu úplně normálně. Jakoby nikdy nic nebylo. Ale myslím, že to bylo pro nás oba dobře.

A jelikož jsem v prváku, což znamená seznamování s novými lidmi, na lyžáku jsem se dost sblížila s R. Můžu říct, že aniž by něco tušil, dost mi pomohl vypořádat se s tím vším. Přišel mi strašně fajn, vlastně se mi zdálo, že mu ani nemám co vytknout. Asi po měsíci jsme spolu začli chodit. Ze začátku to bylo skvělý, jenže pak jsem si začla uvědomovat, že tohle není to, co chci. Přišlo mi, že si nemáme až tolik co říct. Hned po pár dnech na mě vyvalil, že mě miluje, což jsem já rozhodně necítila, ale nebyla jsem schopná mu to říct. Docházelo mi, že ho vlastně nechci, jenže on furt říkal, jak jsem to nejlepší co ho potkalo a takový ty věci. Psal mi. Pořád! Ani jsem neměla náladu s ním chodit ven, tak jsem se pořád na něco vymlouvala. Když jsem mu neřekla, kde jsem a s kým jsem, urazil se a začal dělat scény. Navíc mi furt říkal a psal oslovení, který vážně nesnášim, i když jsem mu říkala, že se mi to nelíbí. Vždycky když mi přišla smska začínají textem "Ahoj Ňůňo!", byla jsem najednou strašně otrávená. Záleželo mi na něm, ale nemilovala jsem ho. Byla jsem na něj asi hnusná, on furt nechápal proč, pořád se mi omlouval, chtěl pro mě udělat všechno, jenom abych se cítila líp. Ale přitom to tím akorát dělal horší. Připadala jsem si jak nevděčná kráva. On furt psal a říkal, jak mě miluje a když jsem nejela třeba do klubu, hned mi psal, jak má celej večer posranej, že to tam beze mě nemá cenu, Taky jsme se kvůli tomu strašně pohádali, když mu tam jedna holka řekla, že s ním beztak chodím jen z lítosti. A taky že měla sakra pravdu, ten večer jsem mu i řekla, že ho nemiluju. Tak nějak jsem doufala, že se třeba naštve ještě víc a dojde mu, že tenhle vztah nemá cenu. Byla jsem na něj naštvaná a nemluvila jsem s ním několik dní, i ve škole jsem se mu vyhýbala. Brala jsem ten vztah jako povinnost, bylo to strašný. Jeden den jsme jeli na diskotéku a on tam byl taky. Hned jak mě viděl vystoupit z auta, rozeběh se ke mně a chtěl mi platit vstup. Jenže já už byla rozhodnutá, že to prostě musim skončit. A nejsem zas taková svině, abych ho to nechala zaplatit a za pár hodin mu dala kopačky. Pořád jsem přemýšlela, jestli mu to říct dnes, nebo ne. On za mnou přišel, ať s ním jdu ven, že si potřebuje se mnou promluvit. Řekla jsem si, že teď nebo nikdy a on že na mě počká u vchodu. Hodila jsem do sebe pár panáků na kuráž a šla za ním. Mezi dveřma jsme potkali jeho kámoše a on se na mě podíval a řekl, že si mám R. sakra vážit, že je to skvělej kluk a že takovýho hned tak nenajdu. Na rovinu, v tu chvíli se mi udělalo špatně. Připadalo mi, jako bych najednou měla v plánu udělat tu největší sviňárnu a podraz pod Sluncem. Nejhorší bylo, že on se mnou chtěl mluvit o tom, proč nám to neklape a chtěl to celý zachraňovat a já se chystala udělat úplnej opak. Bylo to hrozný, nechtěl si to nechat vysvětlit, pořád to dával za vinu sobě, přitom on nic špatnýho neudělal. Chyba byla ve mně. Trvalo to strašně dlouho a mně byla strašná zima, řekla jsem mu, že se vrátíme a on řekl, že mám jít sama.. Vevnitř jsem se rozbrečela, šla jsem si koupit pití, potřebovala jsem si něco dát. U baru stál ten jeho kámoš a hned se mě ptal kde mám R. Nebyla jsem schopná mu odpovědět.
R. byl zklamanej, viděla jsem to na něm. Naštval se, asi. Teď dělá, že mě nevidí. Ať si dělá co chce..
Nemilovala jsem ho, byla jsem jen prázdná a zlomená, potřebovala jsem něco cítit.

A teď je tu H. Už během toho, co jsem chodila s R. jsem ho měla ráda možná víc, než bych měla. A možná..možná k němu cítím i něco víc, než mít hodně rád. Ale o tom si jistě ještě počtete ;D

Koukám, že ten článek je kurevsky dlouhej, chaotickej a nezáživnej. Asi to je napsaný vážně hrozně a s chybama, ale myšlenky byly rychlejší, než ruce, který nestíhaly psát. Pochybuju, že si to někdo přečetl až do konce. :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Holy Holy | Web | 12. května 2014 v 23:02 | Reagovat

1. každý tvuj článek je záživný a najdou se lidi (ano například já) co ho přečtou dokonce, ještě když píšeš tak suprově :)
2. K V. takový kluci jsou hovada. Otočí se za každou, žádný neřeknou ne, ale i tak to jsou kluci po kterých většina holek touží:D
3. Páni ty jsi v prváku? Já myslela že už ti je tak 19 :D
4. R. je typ kluka co je asi hodne zranitelnej, citlivej, ale je dobře že si to ukončila..Kdokoliv jiný by na tvé pozici udělal to samé a věřím že i on..:)není nic nudnějšího než povinnosti, a vztah, laska by takova bejt neměla :))
5. Doufám že budeš šťastná s H. nebo i bez něj, i když s klukem to jde většinou líp :) tak ti držím palce aby ti to vyšlo tak jak chceš :3

Omlouvam se že to mam tak číslovany, jenom se mi komentář co sem psala prvně nezveřejnil, takže sem to teď napsala tak nějak aby to mělo řád :D

2 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 13. května 2014 v 21:43 | Reagovat

Já to přečetla! :D Sice první pocit byl "Ty bláho, taková slohovka!", ale od tebe čtu články strašně ráda. :)
Ňůňo? :D
Ty jsi v prváku?! :O Já myslela, že ti bude minimálně aspoň jako mě!
Na tvém místě bych s ním byla asi také z lítosti. Také by bylo pro mne těžké mu to říct, ale udělala jsi správnou věc s H. ti to snad vyjde a budeš happy. Přeji ti to. :)

3 Hay. Hay. | Web | 17. května 2014 v 13:44 | Reagovat

Hádam, že som dobre pochopila tvojím pocitom, a snáď sa neurazíš, keď začnem tou trapnou vetou: Môj príbeh je dosť podobný. V prvom rade, V, to je ten typ chalana, ktorý hovorí, že sa necíti na vzťah, aby sa niečím vyhovoril. Naozaj nemám rada, keď sa ľudia vyhovárajú týmto spôsobom. Je to úplný bullshit. R. je ten typ, ktorému na tebe naozaj záleží, ale on tebe nejakým spôsobom nedáva to, čo by si chcela. Poznám to až moc dobre, neznášam týchto dostupných chalanov, ktorý ti všetko ponúkajú, ale niekedy ani nemajú čo ponuknúť. Ja som takto poslala do riti jedného týpca, ktorý proste len niekoho chcel, a ja som bola poblízku tá, ktorá sa mu páčila, a ktorá vyzerala, že nemá vzťah. Keď zistil, že mám, robil mi z neho peklo tým, že ho chcel zničiť. Tiež som sa často vyhovárala, že nemôžem ísť s ním von, pretože som s ním nechcela byť. Môj najlepší kamarát, toho som tiež posielala do riti, ale to preto, že som sa bála. Naozaj som ho ľúbila, ale svojou debilitou som sa ho úplne zbavila.
No a ten posledný... H. O tom v tomto článku nepíšeš, takže veľa o ňom neviem, vlastne nič, ale prajem ti, aby si si našla niekoho, kto si ťa skutočne zaslúži.
Článok je krásne napísaný, rada čítam od teba dlhšie články.

4 Dollie Dollie | Web | 18. května 2014 v 2:08 | Reagovat

veta "necítim sa na vzťah" sa dá automaticky preložiť ako "nechcem byť s tebou" vždy to tak je ... pretože ak človek s niekým chce skutočne byť cíti sa na to nech je v akejkoľvek životnej situácii ! žiadne výnimky podľa mňa neexistujú ....
čo sa týka toho druhého chlapca, poznám to, uź som ti to určite k jednému článku písala zažila som také .. po viac ako 2 rokoch od kedy sa to stalo si sem tam aj napíšeme a keď sa stretneme pokecáme vždy to bol zlatý chlapec len nie pre mňa :) to sa utrasie a on pochopí neboj
no a s tým posledným, som zvedavá ako sa to vyvinie držím palce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama