Září 2014

never be good enough

30. září 2014 v 17:02 DENÍK
Hrozně často mívám pocit, že nejsem dost dobrá. Že jsem nikdy nebyla a že nikdy ani nebudu. Není to jen chvilkový, trvá to už strašně dlouho. Pravdou je, že nízký sebevědomí mám už od dětství. Je teda sice fakt, že teď už je to mnohem lepší, ale pořád jsem pod standartem. Jsem se sebou dost nespokojená. Možná že zbytečně. Já nevím, nedávám to najevo a snažím se vypadat vyrovnaně, což se mi očividně i daří. Na jednu stranu jo, většinu věcí se snažím brát s nadhledem, ale..no prostě to není ono. Já mám jen neustále strach, že něco zkazím, že zklamu, že v něčem nebudu dostatečně dobrá a tak.

Škola mě neskutečně unavuje, nejsem stroj, abych to všechno zvládala. Každopádně jsem se konečně začala aspoň trochu učit, protože to, že je teprve konec září a já propadám z matiky není zrovna ideální. A protože to vidím tak, že s matikou tenhle rok budu hoodně bojovat, snažím se to vykompenzovat ostatními předměty. Jenže jsem na to moc líná, tak se do toho musím strašně nutit, ale aspoň malý výsledky vidět jsou. Nesmím na to tak srát a nechávat všechno na poslední chvíli.

A taky poslední dobou moc nevím, o čem psát. Když mám blbý období, tak to jde samo, ale přijde mi, že pořádně popsat umím jenom negativní emoce, hehe. A nemám moc nápady na další články, takže bych byla strašně vděčná, kdyby jste mi do komentáře napsali nějaký návrhy a články, který by jste uvítali, co vás zajímá. Ať je to cokoli, potřebuju nějakou inspiraci, takže předem moc děkuju!


po dlouhý době se zas hlásim

23. září 2014 v 19:12 DENÍK
Přijde mi, že konečne po dlouhé době zase žiju.
Jsem konečně zas štasťná.
A když se ohlídnu zpátky tak začínám zjišťovat, že všechno zlý je pro něco dobrý a nebýt všech těch sraček, tak nic není takový, jak teď.
Stačilo mi k tomu pár věcí.
Přestat se ohlížet do minulosti a brečet nad tím, co bylo.
Ujasnit si, co a koho vlastně chci, ujasnit si svoje city.
A hlavě překonat strach ze všeho. Ze všech těch blbostí, kterých jsem se bála úplně zbytečně.

Taky jsem se rozhodla, že se sebou začnu něco dělat. Chci si zpevnit postavu, ale jsem líná jak prase, tak se k tomu nemůžu dokopat. Sice mám motivaci a tak, ale v tomhle jsem prostě hrozná. Potřebuju strašně moc novýho oblečení, kosmetiky a hlavně peněz no a na to jsem hodně bídně. Teď si nadávám za to, že jsem v létě nešla na žádnou brigádu, no jsem v prdeli prostě. :D



Věci co říkám, vim, že nejsou významný.

2. září 2014 v 22:51 DENÍK
Jsem úplně jiná, než vypadám.
Říkají mi, že jsem zlá, že si nevážím toho, co mám.
Přitom jsem jen hromádka strachu, že o všechno přijdu. I když to tak nevypadá, vážím si každý chvíle. Jenže si někde uvnitř připadám hrozně slabá a nedokážu se s tím vyrovnat. Neumím se se svojí slabostí vyrovnat.
Tak se to snažím aspoň potlačit, převálcovat to něčím jiným. A ostatní potom vidí jen to špatný.
Jako když bílou přebarvíš na černo.
Občas mluvím dřív, než myslím a nemyslím to zle. Oni mě jen nepochopí.
Občas zase moc myslím, než promluvím a většinou nakonec neřeknu nic.
Já nejsem zlá, jen se bojím.
A já vím, že to jednou pochopí.
Věci co řikám, vim, že nejsou významný.
Nechci mu ubližovat, ale mám strach, že i přesto ho zklamu.
A nechci, aby mě někdy viděl brečet, nechci aby mě někdy viděl v takových stavech.
I když tomu asi nezabráním.
mluví za vše..