Jsem úplně jiná, než vypadám.
Říkají mi, že jsem zlá, že si nevážím toho, co mám.
Přitom jsem jen hromádka strachu, že o všechno přijdu. I když to tak nevypadá, vážím si každý chvíle. Jenže si někde uvnitř připadám hrozně slabá a nedokážu se s tím vyrovnat. Neumím se se svojí slabostí vyrovnat.
Tak se to snažím aspoň potlačit, převálcovat to něčím jiným. A ostatní potom vidí jen to špatný.
Jako když bílou přebarvíš na černo.
Občas mluvím dřív, než myslím a nemyslím to zle. Oni mě jen nepochopí.
Občas zase moc myslím, než promluvím a většinou nakonec neřeknu nic.
Já nejsem zlá, jen se bojím.
A já vím, že to jednou pochopí.
Věci co řikám, vim, že nejsou významný.
Nechci mu ubližovat, ale mám strach, že i přesto ho zklamu.
A nechci, aby mě někdy viděl brečet, nechci aby mě někdy viděl v takových stavech.
I když tomu asi nezabráním.
mluví za vše..
Rose Tascher | 
Holy | 
Nie je to hlúpe odsudzovať niekoho za to, že si povie to, čo myslí ? Nie je na tom nič zlé. Každý máme z niečoho strach, a podaktorý ľudia sú viac uzavretejší a viac premýšlajú ako konajú. Je to úplne normálne, takých nás je viacej. Mne dávnejšie kamarát povedal, že by som nemala tak často hovoriť 'prepáč'. Keď sú ľudia, ktorý to nepochopia, je to marné. Pochopila som to dávnejšie.