Uvědomění

12. ledna 2015 v 21:21 |  DENÍK
Uvědomila jsem si, že poslední roky života jsem nechala jen tak utýct. Ty krásný chvilky trvaly jen chvíli a po zbytek času jsem se utápěla v sebelítosti a nenávisti k sobě samotné. Ztratila jsem strašně moc času nad čekáním na něco, co nikdy nemělo přijít a ani nepřišlo. Chtěla jsem vrátit všechno to, co jsme měli, i když jsem moc dobře věděla, že už se to nestane. Nevím proč, ale jsem taková, že si vlastní zklamání nevědomky vybíjím na někom jiném. Potřebuju někoho stáhnout s sebou, i když si to vůbec nezaslouží. A neuvědomuju si to.

Když odešel V, našla jsem si R a až potom mi došlo, že on je pro mě jenom něco, díky čemu chci zapomenout. Udělal by pro mě první poslední, snesl by mi modré z nebe a já se k němu chovala hrozně. Začala jsem na něj být hnusná v domnění, že se naštve a ukončí to on, protože mě to poslední dny tak moc ubíjelo a unavovalo, ale zároveň jsem neměla odvahu, abych to ukončila já. Jenže čím hůř jsem se k němu chovala, tím on se líp choval ke mně. Dával to za vinu sobě, vlastně se mi omlouval, za moje chování.

Nakonec jsem to ukončila, nikdy mě nemrzelo, co jsem o něm řekla, co jsem mu udělala. Až teď, po roce jsem si to asi všechno uvědomila. Chtěla bych se mu tak moc omluvit, ale na tom jsem moc velkej srab. Najednou je mi to líto, ale nedokážu za ním přijít a omluvit se mu, říct, že mě to mrzí.

Pořád si stěžuju, že mám kolem sebe málo lidí, málo lidí, se kterýma bych mohla trávit čas. Přitom jich až tak málo není, jenom se pořád vymlouvám a... vlastně ani nevím, co dělám. Nějak to svoje chování nechápu. Hrozně bych chtěla poznat nové lidi, ale zároveň mám strach z prvního setkání, a tak se z toho vždycky vykroutím.

A přesně s tímhle chci skončit. Chci skončit s výmluvami, se lží, chci překonat svůj vlastní strach. Ale právě vždycky je ten první krok nejtěžší, prostě to odhodlání, odhodlat se. Potřebuju si víc užívat života a ne jenom sedět a koukat, jak mi všechno utíká před očima.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dollie Dollie | Web | 15. ledna 2015 v 15:53 | Reagovat

tiež mám občas pocit, že nechávam život utiecť keď len čakám a utápam sa v tom že mi nič nevychádza a podobne ale som rada že to nikdy netrvá nejak dlho, je dobré že si si to uvedomila a verím tomu že by si to mohla zmeniť aj s tými ľudmi, snáď sa naučíš ovládať svoj strach a bude už len dobré :)  držím palce

2 stuprum stuprum | Web | 20. ledna 2015 v 15:51 | Reagovat

Překonat strach je základem pro každou ženu. A umět se omluvit pro každého člověka. :)

3 Hay. Hay. | Web | 20. ledna 2015 v 17:34 | Reagovat

Cesta z tohto je náročná, a často sa človek do tohto vráti. Vyhýbanie sa, nenávidenie sa, a ubližovanie ostatným - to je moje. A výsledok - žiaden. Je dobré, že si to uvedomuješ, ale to ani z ďaleka nie je prvý krok. Pomaličky sa treba púšťať do niečoho, čo ťa naplní. Skús napríklad cvičiť, alebo sa pusti do hovadinky podobnej Tajomstvu. To je na začiatok celkom fajn :) Držím palce, som asi na rovnakej vlne, dostávam sa z toho :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama