Charles Baudelaire - Zdechlina

7. února 2015 v 14:40 |  LITERATURA
Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná
na horkém loži z oblásků,

s nohama nahoru jak žena všeho znalá
a potíc jedy zpod žáru,
nedbale, nestoudně dokořán otvírala
své břicho plné výparů.

Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně,
jak dopéci by chtělo tu
a velké Přírodě zas vrátit stonásobně,
co spojila kdys v jednotu;

a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě
jako květ rozvíjí se dál.
Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě
div neomdlela, na nás vál.

A mouchy bzučely nad břichem, z jehož hnilob
dralo se černo páchnoucích
pluků larv, valících se jako černý sirob
podél těch cárů živoucích.

To všechno klesalo a stoupalo jak vlna,
či perlilo se praskajíc;
to tělo, řekl bys, nafouklé mlhou zplna,
množí se, žije ještě víc.

Ten svět tak prazvláštní zněl hudbou, jako v dálce
peřeje nebo vítr zní,
či zrní, které se obrací na opálce

za rytmického třesení.

Tvary se stíraly a jenom snem už byly,
na dávném plátně lehýnce
hojeným náčrtem, jejž mistr v pravou chvíli
dokončí dík jen vzpomínce.

Tam za skalisky nás pozorovala vztekle
neklidná psice, číhajíc
na chvilku, kdy se zas zakousne do rozteklé
mršiny, z níž teď nemá nic.

- A přece jedenkrát budete, není zbytí,
jak tohle svinstvo plné much,
vy, hvězda očí mých, vy, slunce mého žití,
vy, vášeň má i strážný duch!

Ano! jak tohleto, královno spanilosti,
svátostmi zaopatřenou
vás dají do země práchnivět mezi kosti,
pod tučnou trávu zelenou.

Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru
polibky žrát vás budou dál,
že božskou podstatu i tvar svých lásek věru,
ač dávno tlí, jsem uchoval!
(přeložil František Hrubín)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hay. Hay. | Web | 8. února 2015 v 15:54 | Reagovat

V takýchto básniach sa tak nejak strácam, sú fascinujúce. Potrebujem viac literatúry :)

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 8. února 2015 v 16:39 | Reagovat

Dokonalost v každém slově. Obdivuji všechny takto nadané spisovatele, byli to opravdové osobnosti.

3 Lee Lee | Web | 10. února 2015 v 12:30 | Reagovat

je to dokonalost... která mě rozbrečela.

4 Dollie Dollie | Web | 28. února 2015 v 15:12 | Reagovat

tuším sme presne túto báseň preberali v škole a už vtedy ma fascinovala a zaroveň trošku šokovala :)a tá pointa básne, že všetci tak nejako raz skončíme !

5 sarushef sarushef | Web | 14. března 2015 v 21:34 | Reagovat

tuhle miluju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama